Předminulý čas prostý, anglicky past perfect simple, slouží k vyjádření děje, který se odehrál ještě před jiným dějem v minulosti. Nejde tedy jednoduše o „minulost před minulostí“ bez dalšího významu. Tento čas používáme hlavně tehdy, když vyprávíme příběh v minulém čase a potřebujeme posluchači jasně ukázat pořadí událostí. Jedna událost už skončila, zatímco jiná minulá situace teprve nastala nebo o ní právě mluvíme.

Základní význam lze dobře pochopit na jednoduchém příkladu. Před prvním rande zjistíte, že jste ztratili peněženku, a později o tom někomu vyprávíte. V okamžiku, kdy ke ztrátě došlo, je možné použít předpřítomný čas, protože má vztah k přítomnosti. Když však celý příběh vyprávíte z pohledu minulosti, použijete předminulý čas: ztráta peněženky se stala před jiným minulým okamžikem, například před placením účtu.

Jak se past perfect simple tvoří

Gramatický vzorec je poměrně pravidelný: podmět, pomocné sloveso had a příčestí minulé významového slovesa. Pomocné sloveso se nemění podle osoby, takže říkáme „I had worked“, „she had worked“ i „they had worked“. U pravidelných sloves se příčestí obvykle tvoří koncovkou -ed, u nepravidelných sloves je třeba znát třetí tvar. Například „write“ má příčestí „written“ a „go“ tvar „gone“.

V kladné větě tedy můžeme říci: „She had finished her work before she left.“ Význam je: Dokončila práci předtím, než odešla. Hlavní děj v minulosti vyjadřuje sloveso left v minulém čase prostém, zatímco dřívější dokončený děj vyjadřuje had finished. Právě kombinace těchto dvou časů často ukazuje časovou posloupnost přesněji než samotný minulý čas.

Zápor se tvoří pomocí not za slovem had. V běžné řeči se používá zkrácený tvar hadn’t: „They hadn’t seen the message before the meeting started.“ Otázka vznikne přehozením pomocného slovesa před podmět: „Had you visited London before you moved there?“ Krátká odpověď zní například „Yes, I had“ nebo „No, I hadn’t“. Plnovýznamové sloveso se v otázce ani v záporu nevrací do základního tvaru, protože gramatickou práci už vykonává had.

Kdy minulý děj potřebuje předminulý čas

Past perfect simple je nejdůležitější při vyprávění, kde se události neodehrávají v pořadí, v jakém jsou ve větě uvedeny. Věta „When I arrived, the film had started“ znamená, že film začal dříve a můj příchod nastal až potom. Kdybychom použili minulý čas prostý u obou sloves, posluchač by sice mohl pořadí odhadnout, ale vztah mezi ději by nebyl tak jednoznačný.

Předminulý čas se objevuje také při vysvětlování příčiny minulého stavu. Například: „He was tired because he had slept badly.“ Únava existovala v určitém minulém okamžiku a špatný spánek jí předcházel. Stejný princip najdeme ve větě „The room was empty because everyone had gone home.“ Lidé odešli dříve, než jsme zjistili, že místnost je prázdná.

Často se setkáme s výrazy jako before, after, by the time, already, just, never nebo until then. Samotná přítomnost těchto slov však ještě automaticky neznamená, že musí být použit předminulý čas. Rozhodující je, zda existuje minulý referenční bod a zda chceme zdůraznit děj, který mu předcházel.

Výstižně to shrnuje krátká věta: „Nejdříve se stal jeden minulý děj, potom druhý.“

Pro české studenty může být užitečné procvičovat právě rozdíl mezi větami „I lost my keys“ a „I had lost my keys“. První věta pouze oznamuje, že ke ztrátě došlo. Druhá ji zasazuje před další minulou událost, například: „I couldn’t open the door because I had lost my keys.“ V materiálech projektu Jazykologcz je předminulý čas zařazen do anglické gramatiky pro mírně pokročilé a navazuje na další výukové části, jako jsou testy, videa a materiály ke stažení. Při procvičování tématu past perfect simple je proto vhodné sledovat nejen tvar věty, ale také časový vztah mezi jejími ději.

Rozdíl mezi past perfect, past simple a present perfect

Minulý čas prostý používáme pro děj, který se stal v minulosti a často je spojen s přesně určeným minulým časem: „I saw the film last week.“ Předminulý čas přidává další vrstvu: „I had seen the film before the discussion began.“ Sledovaný okamžik je stále v minulosti, ale zhlédnutí filmu se odehrálo ještě před ním.

Předpřítomný čas má jinou perspektivu. „I have lost my wallet“ obvykle znamená, že peněženku nyní nemám a situace je důležitá v přítomnosti. Pokud o stejné události vyprávím jako o součásti staršího příběhu, použiji předminulý čas: „I realized that I had lost my wallet.“ Uvědomění patří do minulosti a ztráta mu předcházela.

Je důležité si uvědomit, že předminulý čas nevyjadřuje automaticky každý nejstarší děj v dlouhém vyprávění. Pokud je pořadí jasné a není důvod je zdůrazňovat, angličtina často vystačí s minulým časem prostým. Past perfect je nejpřirozenější tam, kde pomáhá odstranit nejasnost, vysvětlit příčinu nebo vrátit vyprávění k události, která proběhla dříve.

Časté chyby a účinné procvičování

Jednou z běžných chyb je použití minulého tvaru slovesa místo příčestí: například „had went“ místo správného „had gone“. Po had vždy následuje příčestí minulé, nikoli druhý tvar slovesa. Další chybou je změna pomocného slovesa podle osoby, například „she has finished“ v situaci, která vyžaduje minulý referenční bod. Správně je „she had finished“.

Studenti také někdy používají předminulý čas v obou částech věty bez důvodu. Ve větě „After he had arrived, we had started dinner“ není druhý předminulý tvar obvykle nutný, pokud večeře začala až po jeho příchodu. Přirozenější bývá „After he had arrived, we started dinner.“ První děj je dřívější, druhý tvoří hlavní minulý bod vyprávění.

Při samostatném studiu pomáhá nejprve najít hlavní okamžik v minulosti a potom se zeptat, co se stalo ještě před ním. Vhodné je převádět krátké situace do tří kroků: nejdříve pojmenovat událost, která nastala dříve, následně určit pozdější minulý děj a nakonec obě části spojit pomocí výrazů jako before, after nebo because. Testy a gramatická cvičení na Jazykologcz mohou sloužit jako kontrola, zda student správně rozpozná nejen tvar, ale i význam.

Nejlepší výsledek přináší porovnávání podobných vět v kontextu. Nestačí mechanicky doplňovat had; je třeba si vždy představit časovou osu. Jakmile je zřejmé, který děj proběhl dříve a který představuje minulý referenční bod, volba předminulého času přestává být náhodným pravidlem a stává se logickým popisem událostí.